Poznámka:
Přístup k této stránce vyžaduje autorizaci. Můžete se zkusit přihlásit nebo změnit adresáře.
Přístup k této stránce vyžaduje autorizaci. Můžete zkusit změnit adresáře.
Pokud chcete implementovat aplikaci LINQ to SQL, postupujte podle kroků popsaných dále v tomto tématu. Všimněte si, že mnoho kroků je volitelné. Je velmi možné, že objektový model můžete použít ve výchozím stavu.
Pokud chcete skutečně rychle začít, pomocí Návrháře relačních objektů vytvořte objektový model a začněte kódovat dotazy.
Vytvoření objektového modelu
Prvním krokem je vytvoření objektového modelu z metadat existující relační databáze. Objektový model představuje databázi podle programovacího jazyka vývojáře. Další informace naleznete v tématu LINQ to SQL Object Model.
1. Vyberte nástroj pro vytvoření modelu.
Pro vytvoření modelu jsou k dispozici tři nástroje.
Návrhář relačních objektů
Tento návrhář poskytuje bohaté uživatelské rozhraní pro vytvoření objektového modelu z existující databáze. Tento nástroj je součástí integrovaného vývojového prostředí sady Visual Studio a je nejvhodnější pro malé nebo střední databáze.
Nástroj pro generování kódu SQLMetal
Tento nástroj příkazového řádku poskytuje mírně odlišnou sadu možností z Návrháře relací objektů. Modelování velkých databází je nejvhodnější pomocí tohoto nástroje. Další informace najdete v tématu SqlMetal.exe (nástroj pro generování kódu).
Editor kódu
Vlastní kód můžete napsat buď pomocí editoru kódu sady Visual Studio, nebo jiného editoru. Tento přístup nedoporučujeme, což může být náchylné k chybám, pokud máte existující databázi a můžete použít návrhář relací nebo nástroj SQLMetal. Editor kódu ale může být cenný pro upřesnění nebo úpravu kódu, který jste už vygenerovali pomocí jiných nástrojů. Další informace naleznete v tématu Postupy: Přizpůsobení tříd entit pomocí editoru kódu.
2. Vyberte typ kódu, který chcete vygenerovat.
Soubor zdrojového kódu jazyka C# nebo Visual Basic pro mapování na základě atributů.
Tento soubor kódu pak zahrnete do projektu sady Visual Studio. Další informace najdete v tématu Attribute-Based Mapování.
Soubor XML pro externí mapování.
Pomocí tohoto přístupu můžete zachovat metadata mapování mimo kód aplikace. Další informace naleznete v tématu Externí mapování.
Poznámka:
Návrhář relací nepodporuje generování externích souborů mapování. K implementaci této funkce musíte použít nástroj SQLMetal.
Soubor DBML, který můžete před vygenerováním konečného souboru kódu upravit.
Jedná se o pokročilou funkci.
3. Upřesněte soubor kódu tak, aby odpovídal potřebám vaší aplikace.
K tomuto účelu můžete použít návrhář relací objektů nebo editor kódu.
Použití objektového modelu
Následující obrázek znázorňuje vztah mezi vývojářem a daty ve dvouvrstvém scénáři. Další scénáře najdete v tématu N-Vrstvé a vzdálené aplikace s LINQ to SQL.
Teď, když máte objektový model, popisujete žádosti o informace a manipulujete s daty v rámci daného modelu. Uvažujete o objektech a vlastnostech ve vašem objektovém modelu, a ne z hlediska řádků a sloupců databáze. Neřešíte přímo databázi.
Když dáte LINQ to SQL pokyn, aby buď spustil dotaz, který jste popsali, nebo volání SubmitChanges() dat, se kterými jste manipulovali, linQ to SQL komunikuje s databází v jazyce databáze.
Následující příklad představuje typické kroky pro použití objektového modelu, který jste vytvořili.
1. Vytvořte dotazy pro načtení informací z databáze.
Další informace najdete v tématu Koncepty dotazů a příklady dotazů.
2. Přepište výchozí chování pro vložení, aktualizaci a odstranění.
Tento krok je volitelný. Další informace najdete v tématu Přizpůsobení operací vložení, aktualizace a odstranění.
3. Nastavte vhodné možnosti pro zjišťování a hlášení konfliktů souběžnosti.
Model můžete nechat s výchozími hodnotami pro zpracování konfliktů souběžnosti nebo ho můžete změnit tak, aby vyhovoval vašim účelům. Další informace naleznete v tématu Postupy: Určení členů testovaných pro konflikty souběžnosti a Postupy: Určení, kdy jsou vyvolány výjimky souběžnosti.
4. Vytvořte hierarchii dědičnosti.
Tento krok je volitelný. Další informace naleznete v tématu Podpora dědičnosti.
5. Zadejte příslušné uživatelské rozhraní.
Tento krok je nepovinný a závisí na tom, jak se bude vaše aplikace používat.
6. Ladění a otestování aplikace
Další informace naleznete v tématu Podpora ladění.