Poznámka:
Přístup k této stránce vyžaduje autorizaci. Můžete se zkusit přihlásit nebo změnit adresáře.
Přístup k této stránce vyžaduje autorizaci. Můžete zkusit změnit adresáře.
Tento článek obsahuje seznam doporučení pro spouštění virtuálních počítačů s Linuxem na Hyper-V.
Optimalizace souborových systémů Linux na dynamických souborech VHDX
Některé linuxové systémy souborů můžou spotřebovávat značné množství skutečného místa na disku, i když je systém souborů většinou prázdný. Pokud chcete snížit využití místa na disku v dynamických souborech VHDX, zvažte následující doporučení:
- Při vytváření VHDX použijte 1 MB BlockSizeBytes (z výchozího 32 MB) v PowerShellu, například:
PS > New-VHD -Path C:\MyVHDs\test.vhdx -SizeBytes 127GB -Dynamic -BlockSizeBytes 1MB
Formát ext4 je upřednostňovaný pro ext3, protože ext4 je efektivnější než ext3 při použití s dynamickými soubory VHDX.
Při vytváření systému souborů zadejte počet skupin, které mají být 4096, například:
# mkfs.ext4 -G 4096 /dev/sdX1
Vypršení časového limitu nabídky Grub na virtuálních počítačích generace 2
Vzhledem k tomu, že původní hardware byl odstraněn z emulace ve virtuálních počítačích 2. generace, časovač nabídky Grub odpočítává příliš rychle, aby se nabídka Grub stihla zobrazit, a hned načte výchozí položku. Dokud nebude GRUB opraven tak, aby používal časovač podporovaný rozhraním EFI, upravte /boot/grub/grub.conf, /etc/default/grub nebo jejich ekvivalent tak, aby místo výchozího "timeout=5" měl "timeout=100000".
Spuštění PxE na virtuálních počítačích generace 2
Vzhledem k tomu, že PIT časovač není ve virtuálních počítačích generace 2, jsou síťová připojení k PxE TFTP serveru ukončena a zavaděči zabrání v čtení konfigurace Grub a načtení jádra ze serveru.
Na RHEL 6.x, starší grub v0.97 EFI bootloader lze použít místo grub2, jak je popsáno zde: https://access.redhat.com/documentation/Red_Hat_Enterprise_Linux/6/html/Installation_Guide/s1-netboot-pxe-config-efi.html
V linuxových distribucích kromě RHEL 6.x je možné postupovat podle podobných kroků ke konfiguraci grubu v0.97 pro načtení linuxových jader ze serveru PxE.
Kromě toho na RHEL/CentOS 6.6 nefunguje vstup z klávesnice a myši s předinstalovaným jádrem, což brání zadání instalačních možností v nabídce. Sériová konzola musí být nakonfigurována tak, aby umožňovala volbu možností instalace.
Do souboru efidefault na serveru PxE přidejte následující parametr jádra console=ttyS1.
Na virtuálním počítači v Hyper-V nastavte COM port pomocí tohoto příkazu PowerShell:
Set-VMComPort -VMName <Name> -Number 2 -Path \\.\pipe\dbg1
Zadání souboru kickstartu do jádra by se také vyhnulo nutnosti zadávání klávesnice a myši během instalace.
Použití statických adres MAC s klastrováním s podporou failoveru
Virtuální počítače s Linuxem nasazené při použití failover clusteringu by měly být nakonfigurované se statickou MAC adresou pro každý virtuální síťový adaptér. V některých verzích Linuxu může být konfigurace sítě po přepnutí ztracena, protože je k virtuálnímu síťovému adaptéru přiřazena nová adresa MAC. Aby nedošlo ke ztrátě konfigurace sítě, ujistěte se, že každý virtuální síťový adaptér má statickou adresu MAC. Adresu MAC můžete nakonfigurovat úpravou nastavení virtuálního počítače v Hyper-V Manageru nebo Správci převzetí služeb při selhání.
Použití síťových adaptérů specifických pro Technologii Hyper-V, ne starších síťových adaptérů
Nakonfigurujte a používejte virtuální ethernetový adaptér, což je síťová karta specifická pro Hyper-V s vylepšeným výkonem. Pokud jsou k virtuálnímu počítači připojeny starší síťové adaptéry i síťové adaptéry specifické pro Technologii Hyper-V, můžou názvy sítí ve výstupu ifconfig zobrazovat náhodné hodnoty, například _tmp12000801310. Abyste se tomuto problému vyhnuli, odeberte všechny starší síťové adaptéry při použití síťových adaptérů specifických pro Hyper-V na virtuálním počítači s Linuxem.
Důležité
Hyper-V podporuje až 64 virtuálních ethernetových adaptérů na hosta. Pokud je ale hostovi s Linuxem přiřazeno více než 2 virtuální procesory, virtuální počítač nemusí vidět maximálně 64 virtuálních ethernetových adaptérů. Další informace o omezeních Hyper-V škálování najdete v tématuHyper-V maximální limity škálování ve Windows Serveru.
K lepšímu výkonu vstupně-výstupních operací disku použijte noop/none plánovač vstupně-výstupních operací.
Jádro Linuxu nabízí dvě sady plánovačů vstupně-výstupních operací disku pro změny pořadí požadavků. Jedna sada je pro starší subsystém blk a jedna sada je pro novější subsystém blk-mq. V obou případech se u dnešních disků SSD doporučuje použít plánovač, který předává rozhodnutí o plánování podkladovému Hyper-V hypervisoru. V případě linuxových jader používajících subsystém blk se jedná o plánovač noop. V případě linuxových jader používajících subsystém blk-mq se jedná o plánovač "none".
Pro konkrétní disk lze dostupné plánovače zobrazit v tomto umístění systému souborů: /sys/class/block/<diskname>/queue/scheduler s aktuálně vybraným plánovačem v hranatých závorkách. Plánovač můžete změnit tím, že zapíšete do tohoto místa v souborovém systému. Aby se změny zachovaly v restartování, musí být do inicializačního skriptu přidány. Podrobnosti najdete v dokumentaci k distribuci Linuxu.
NUMA
Verze jádra Linuxu starší než 2.6.37 nepodporují technologii NUMA na Hyper-V s většími velikostmi virtuálních počítačů. Tento problém se týká především starších distribucí, které používají upstreamové jádro Red Hat 2.6.32 a bylo opraveno v Systému Red Hat Enterprise Linux (RHEL) 6.6 (jádro-2.6.32-504). Systémy, na kterých běží vlastní jádra starší než 2.6.37 nebo jádra založená na RHEL starší než 2.6.32-504, musí nastavit spouštěcí parametr numa=off na příkazovém řádku jádra v grub.conf. Další informace naleznete v článku Red Hat KB 436883.
Rezervovat více paměti pro kdump
V případě, že jádro zachycení výpisu paměti skončí s panikou při startu, vyhrazte pro jádro více paměti. Například změňte parametr crashkernel=384M-:128M na crashkernel=384M-:256M v konfiguračním souboru Ubuntu grub.
Zmenšení VHDX nebo rozšíření souborů VHD a VHDX může vést k chybným tabulkám oddílů GPT.
Hyper-V umožňuje zmenšit soubory virtuálního disku (VHDX) bez ohledu na všechny datové struktury oddílů, svazků nebo systémů souborů, které mohou na disku existovat. Pokud je VHDX zmenšen tak, že konec VHDX nastane před koncem oddílu, dojde ke ztrátě dat, tento oddíl může být poškozen nebo se vrátí neplatná data při čtení oddílu.
Po změně velikosti virtuálního pevného disku nebo VHDX by správci měli použít nástroj, jako je fdisk nebo parted, aby aktualizovali strukturu oddílů, svazků a systému souborů, aby odráželi změnu velikosti disku. Zmenšení nebo zvětšení velikosti virtuálního pevného disku nebo VHDX s tabulkou oddílů GUID (GPT) způsobí upozornění, když se ke kontrole rozložení oddílu použije nástroj pro správu oddílů a správce se zobrazí upozornění, aby opravil první a sekundární hlavičky GPT. Tento ruční krok je bezpečný pro provedení bez ztráty dat.